Láska na papíře
26. 8. 2010
Den za dnem, noc za nocí, hodinu za hodinou, minutu po minutě myslím na tvou tvář. Nenávidím ji a přitom jako by neexistovalo nic jiného. Modré oči bez kterých by můj život už vlastně nebyl životem. Víš ty vůbec, že existuji? Jsem hlupák. Ale vidím věci, kterých si miliony lidí kolem mě nevšimnout. Ty spousty fanynek nevidí ten falešný úsměv, který se mi zabodává do srdce. Chce se mi plakat, protože jako jediný vidím potoky slz v tvých očích. Zajímalo by mě, jaký je tvůj smích, když je upřímný. Mrzí mě, že to nikdy nezjistím. Jsem blázen? Možná. Ale i bláznovství má něco do sebe. Já nejsem jedna z těch uječených puberťaček co vidí jen tvůj vzhled a ne tvé srdce. Možná tě miluji, možná si svojí vnímavostí vůči tobě jen zkracuji den. Tak či tak, bolí to. Bylo by hezké tě poznat, nemyslíš? Ale ty nestojíš o takovou sketu jako jsem já. Nebo snad ano?
Někdy je docela výhodou, že je můj otec hudební manažer. Dostal jsem se zadarmo na tvůj koncert, do zákulisí. Sedím v koutě jako polomrtvá myš a s lehkým úsměvem vnímám text tvé písně. Jsem jediný, kdo poznal její pravý význam? Dokonce ani tví společníci ve skupině asi nechápou, co se tím vším snažíš říct. Tužka, kterou držím v ruce bruslí po papíru jako krasobruslařka na ledě. Skoro nevnímám co kreslím, je to jen pocit. Pocit zakreslený do bloku. Když tvá píseň skončí, teď už vytrhnutý papír padá k zemi. Tvůj hlas je pro mě jako zvonkohra dunící mi v uších. Bylo by hezké být tvým přítelem, poznat tě, dotknout se, podržet.. Bylo by to hezké..
Odcházím pryč, táta mě poslal domů. Matce prý není dobře, mám jít za ní. Proto jsem nemohl slyšet přídavek na koncertě Black Dolls a dokonce jsem nemohl ani vidět sklánějící se osobu po jeho konci. Modré studánky si zvědavě prohlížely nákres překrásné rozkvetlé zahrady a přímo uprostřed s jedinou zvadlou růží. Rozhlédly se, jako by hledaly, doufaly.
,,Billy pohni!" ozvalo se ode dveří a tak mladý zpěvák vložil obrázek do pouzdra s kytarou. Dlouho do noci přemýšlel, vymýšlel novou píseň. A já s pocitem smíšené radosti se smutkem usínal, ve snech byl s tebou..
Někdy je docela výhodou, že je můj otec hudební manažer. Dostal jsem se zadarmo na tvůj koncert, do zákulisí. Sedím v koutě jako polomrtvá myš a s lehkým úsměvem vnímám text tvé písně. Jsem jediný, kdo poznal její pravý význam? Dokonce ani tví společníci ve skupině asi nechápou, co se tím vším snažíš říct. Tužka, kterou držím v ruce bruslí po papíru jako krasobruslařka na ledě. Skoro nevnímám co kreslím, je to jen pocit. Pocit zakreslený do bloku. Když tvá píseň skončí, teď už vytrhnutý papír padá k zemi. Tvůj hlas je pro mě jako zvonkohra dunící mi v uších. Bylo by hezké být tvým přítelem, poznat tě, dotknout se, podržet.. Bylo by to hezké..
Odcházím pryč, táta mě poslal domů. Matce prý není dobře, mám jít za ní. Proto jsem nemohl slyšet přídavek na koncertě Black Dolls a dokonce jsem nemohl ani vidět sklánějící se osobu po jeho konci. Modré studánky si zvědavě prohlížely nákres překrásné rozkvetlé zahrady a přímo uprostřed s jedinou zvadlou růží. Rozhlédly se, jako by hledaly, doufaly.
,,Billy pohni!" ozvalo se ode dveří a tak mladý zpěvák vložil obrázek do pouzdra s kytarou. Dlouho do noci přemýšlel, vymýšlel novou píseň. A já s pocitem smíšené radosti se smutkem usínal, ve snech byl s tebou..
O týden později jsem se čirou náhodou ocitl v hudebním studiu. Tentokrát mi to zařídila moje nejlepší kamarádka. Pracovala tam a tak mě sem nějakým způsobem propašovala. Seděl jsem v kožené sedačce, na uších sluchátka, v ruce papír a tužku.
What I fear
And what I try
The words I say
And what I hide
All the pain
I want it to end
But I want it again
What I fear
And what I try
The words I say
And what I hide
All the pain
I want it to end
But I want it again
Prsty se pohybují v rytmu písně, oči štípou únavou. Další výkres, další nákres pocitu. V místnosti se objevila Alisha. ,,Pojď, za chvíli přijdou Black Dolls, nechci dostat vynadaný" houkla a zase zmizela za rohem. Položil jsem papír na sedačku, odcházím.
,,Byl tu před námi někdo?" zazněl hlas hlavního zpěváka a všichni sborově zakroutili hlavou. ,,Ne, proč?" vysoký hnědovlásek se pověsil kamarádovy na záda a zkoumal kresbu v jeho rukou. ,,Hmm, hezký" řekl uznale a šel si vytáhnout kytaru. Billy si dal obrázek do tašky a začali zkoušet.
Takhle to šlo pěkných pár týdnů. Netušil jsem, jestli ty moje chabé výkresy někdo našel, jestli to byl on nebo někdo jiný a jestli je teda našel on, zda-li si je nechal. Ale měl jsem lepší pocit, jako bych dělal něco nejen pro sebe ale i pro něj. Další koncert, tentokrát však bez obrázku. Stojím na druhé straně silnice před obrovskou koncertní halou. Čekám na autobus, ale zřejmě budu muset jít pěšky. Už bylo něco po dvanácté a hlavním vchodem najednou prošla nejoblíbenější skupina roku, Black Dolls. Unaveně sis prohrábl zpocené blonďaté vlasy, nasadil si kšiltovku. Jak okouzlující. ,,Tak zatím kluci" mával odjíždějící limuzíně a sám čekal na druhou. Proč? Nechápu. Snad chtěl být chvíli sám, nebo bydlí jinde? Neřeším to. Sedím na lavce, od pusy se zvedá jeden obláček páry za druhým. Bundu jsem si nechal doma v domnění, že bude teplo. Šeredně jsem se zmýlil a teď díky tomu mrznu. Tvé oči zaujala má postava a já se snažil dělat jako že jsem si toho nevšiml. Po chvíli mi to už ale bylo značně nepříjemné a tak zvedám hlavu od zmrzlých rukou k modrému pohledu tvých zorniček. Neuhnul jsi, nehnul jediným svalem. Po chvíli ses posadil na lavičku u budovy a otevřel pouzdro na kytaru. Musel jsem se usmát, když jsem zjistil, že v něm máš všechny mé kresby. Jednu po druhé sis prohlížel, prstem znovu obkresloval. A já byl šťastný. Zafoukal vítr a já se zaklepal zimou. Ty jsi dál sledoval tahy tužky na papírech. Z taška jsem vytáhl blok. Ty jsi byl tak zaujatý prohlížením mých výtvorů, že jsi ani nepostřehl, že jsem ti nakreslil další. Uběhla asi čtvrt hodina a tobě zazvonil telefon. Ne, byla to smska. ,,Deset minut.." šeptnul sis pro sebe a zničeně zaklonil hlavu k nebesům. Po chvíli ses na mě opět zadíval. Zdálo se mi, že se ztrácíš na zelených loukách stejně jako já hluboko v modrém oceánu. Vstal jsem a vykročil k tobě. Nechápavě jsi mě sledoval až dokud jsem nedošel k tobě. Podal jsem ti tu čmáranici co jsem před chvíli stvořil. ,,Tuhle jsem ti dneska zapomněl dát" usmívám se a ty překvapením div neskáčeš. Opírám se o zeď vedle lavičky a vzhlédnu ke hvězdám. Až tvůj milý hlas mě vytrhl ze zamyšlení. ,,To.. všechny jsi je nakreslil ty?" kývám hlavou a znovu zvedám hlavu k obloze. Když se za chvíli opět podívám na tvou tvář, štěstím bych se nejraději rozplakal. Ty se usmíváš. ,,Co?" nechápal jsi moji náhlou radost. ,,Vždycky mě zajímalo, jak vypadá tvůj úsměv když je upřímný. Je krásný" někdo by si mohl říct že budu nervózní, ale já nebyl. Ani trošičku. Začervenal ses. S lehkým pousmáním se odlepím od zdi a pomalu kráčím domů. ,,Počkej!" zaslechnu za sebou a tak se otáčím. ,,Jak se jmenuješ?" stál kousek za mnou a v očích měl přímo napsané, že nechce, abych odešel. ,,Adam" hlesnu krátce a přistoupím trochu blíž k němu. ,,Nechceš jet se mnou? Já.. vypadáš že za chvíli zmrzneš a.." zastavil ses v půlce věty a očividně nevěděl, co říct. ,,Hmm.." vytvořil jsem neurčitý výraz a prošel kolem tebe zpátky na lavičku. Vzal jsem si do rukou tvoji kytaru a brnknul přes struny. ,,Naučíš mě hrát na kytaru?" zeptal jsem se s roztomilým kukučem a ty sis s úlevou sedl ke mně. ,,Moc rád" dal jsi obrázky zpátky do pouzdra a hned na to přijelo auto. Byl jsem šťastný. Tak nehorázně šťastný. Povídali jsme si skoro celou noc, ale vyčerpání z koncertu tě nakonec nechalo usnout na mém rameni. Zvednul jsem tě a přenesl do postele. Sám jsem se pak vydal domů a nechal jsem ti lísteček s mým telefonním číslem na stole. Já tě.. miluji..
Uběhly další dva týdny a mohl bych říct, že jsou z nás dobří přátelé. Chtěl bych být víc, ale ty to nevidíš. Nabídl jsi mi, že můžu spát u tebe. Bylo pozdě a tentokrát se mi domů vůbec nechtělo. Pohádal jsem se s tátou a vůbec.. chci být s tebou. Sotva jsi zavřel dveře, už jsem ležel na posteli a dřímal. ,,Adame?" posadil ses vedle mě. ,,Hmm?" otočil jsem se na bok tváří k tobě a pootevřel oči. Mlčel jsi. Padl jsi zády na postel vedle mě a povzdechl si. Ani sis nevšiml, že mi ležíš na ruce. ,,Copak?" neubránil jsem se a shrnul ti vlasy z čela. Zadíval ses mi do očí a otočil se celým tělem ke mně. ,,Adame.." zašeptal jsi znovu moje jméno a já už asi tušil co chceš říct. Dal jsem ti ruku na tvář ty jsi ji chytil rukou svou. Asi se k prvnímu kroku nemáš. Upřímně ani já ne. S lehkým povzdechnutím jsem se k tobě přišoural jak žížala a zavrtal se do tvé náruče. ,,Miluju tě" šeptl jsem a úplně jsem slyšel, jak ti spadl kámen ze srdce. Stiskl jsi mě tak pevně, že jsem málem nemohl dýchat. Ale to nevadilo. Takhle jsme usnuli a ráno jsem dostal ten nejkrásnější polibek za celý svůj život.
Připadám si jako v ráji a vím, že už nikdy nic nebude stejné. Nejsem si jistý, jestli to tak bude navždy, ale právě teď žiji pro jediný okamžik. A to až mě znovu obejmeš a řekneš ,,Miluju tě.."
,,Byl tu před námi někdo?" zazněl hlas hlavního zpěváka a všichni sborově zakroutili hlavou. ,,Ne, proč?" vysoký hnědovlásek se pověsil kamarádovy na záda a zkoumal kresbu v jeho rukou. ,,Hmm, hezký" řekl uznale a šel si vytáhnout kytaru. Billy si dal obrázek do tašky a začali zkoušet.
Takhle to šlo pěkných pár týdnů. Netušil jsem, jestli ty moje chabé výkresy někdo našel, jestli to byl on nebo někdo jiný a jestli je teda našel on, zda-li si je nechal. Ale měl jsem lepší pocit, jako bych dělal něco nejen pro sebe ale i pro něj. Další koncert, tentokrát však bez obrázku. Stojím na druhé straně silnice před obrovskou koncertní halou. Čekám na autobus, ale zřejmě budu muset jít pěšky. Už bylo něco po dvanácté a hlavním vchodem najednou prošla nejoblíbenější skupina roku, Black Dolls. Unaveně sis prohrábl zpocené blonďaté vlasy, nasadil si kšiltovku. Jak okouzlující. ,,Tak zatím kluci" mával odjíždějící limuzíně a sám čekal na druhou. Proč? Nechápu. Snad chtěl být chvíli sám, nebo bydlí jinde? Neřeším to. Sedím na lavce, od pusy se zvedá jeden obláček páry za druhým. Bundu jsem si nechal doma v domnění, že bude teplo. Šeredně jsem se zmýlil a teď díky tomu mrznu. Tvé oči zaujala má postava a já se snažil dělat jako že jsem si toho nevšiml. Po chvíli mi to už ale bylo značně nepříjemné a tak zvedám hlavu od zmrzlých rukou k modrému pohledu tvých zorniček. Neuhnul jsi, nehnul jediným svalem. Po chvíli ses posadil na lavičku u budovy a otevřel pouzdro na kytaru. Musel jsem se usmát, když jsem zjistil, že v něm máš všechny mé kresby. Jednu po druhé sis prohlížel, prstem znovu obkresloval. A já byl šťastný. Zafoukal vítr a já se zaklepal zimou. Ty jsi dál sledoval tahy tužky na papírech. Z taška jsem vytáhl blok. Ty jsi byl tak zaujatý prohlížením mých výtvorů, že jsi ani nepostřehl, že jsem ti nakreslil další. Uběhla asi čtvrt hodina a tobě zazvonil telefon. Ne, byla to smska. ,,Deset minut.." šeptnul sis pro sebe a zničeně zaklonil hlavu k nebesům. Po chvíli ses na mě opět zadíval. Zdálo se mi, že se ztrácíš na zelených loukách stejně jako já hluboko v modrém oceánu. Vstal jsem a vykročil k tobě. Nechápavě jsi mě sledoval až dokud jsem nedošel k tobě. Podal jsem ti tu čmáranici co jsem před chvíli stvořil. ,,Tuhle jsem ti dneska zapomněl dát" usmívám se a ty překvapením div neskáčeš. Opírám se o zeď vedle lavičky a vzhlédnu ke hvězdám. Až tvůj milý hlas mě vytrhl ze zamyšlení. ,,To.. všechny jsi je nakreslil ty?" kývám hlavou a znovu zvedám hlavu k obloze. Když se za chvíli opět podívám na tvou tvář, štěstím bych se nejraději rozplakal. Ty se usmíváš. ,,Co?" nechápal jsi moji náhlou radost. ,,Vždycky mě zajímalo, jak vypadá tvůj úsměv když je upřímný. Je krásný" někdo by si mohl říct že budu nervózní, ale já nebyl. Ani trošičku. Začervenal ses. S lehkým pousmáním se odlepím od zdi a pomalu kráčím domů. ,,Počkej!" zaslechnu za sebou a tak se otáčím. ,,Jak se jmenuješ?" stál kousek za mnou a v očích měl přímo napsané, že nechce, abych odešel. ,,Adam" hlesnu krátce a přistoupím trochu blíž k němu. ,,Nechceš jet se mnou? Já.. vypadáš že za chvíli zmrzneš a.." zastavil ses v půlce věty a očividně nevěděl, co říct. ,,Hmm.." vytvořil jsem neurčitý výraz a prošel kolem tebe zpátky na lavičku. Vzal jsem si do rukou tvoji kytaru a brnknul přes struny. ,,Naučíš mě hrát na kytaru?" zeptal jsem se s roztomilým kukučem a ty sis s úlevou sedl ke mně. ,,Moc rád" dal jsi obrázky zpátky do pouzdra a hned na to přijelo auto. Byl jsem šťastný. Tak nehorázně šťastný. Povídali jsme si skoro celou noc, ale vyčerpání z koncertu tě nakonec nechalo usnout na mém rameni. Zvednul jsem tě a přenesl do postele. Sám jsem se pak vydal domů a nechal jsem ti lísteček s mým telefonním číslem na stole. Já tě.. miluji..
Uběhly další dva týdny a mohl bych říct, že jsou z nás dobří přátelé. Chtěl bych být víc, ale ty to nevidíš. Nabídl jsi mi, že můžu spát u tebe. Bylo pozdě a tentokrát se mi domů vůbec nechtělo. Pohádal jsem se s tátou a vůbec.. chci být s tebou. Sotva jsi zavřel dveře, už jsem ležel na posteli a dřímal. ,,Adame?" posadil ses vedle mě. ,,Hmm?" otočil jsem se na bok tváří k tobě a pootevřel oči. Mlčel jsi. Padl jsi zády na postel vedle mě a povzdechl si. Ani sis nevšiml, že mi ležíš na ruce. ,,Copak?" neubránil jsem se a shrnul ti vlasy z čela. Zadíval ses mi do očí a otočil se celým tělem ke mně. ,,Adame.." zašeptal jsi znovu moje jméno a já už asi tušil co chceš říct. Dal jsem ti ruku na tvář ty jsi ji chytil rukou svou. Asi se k prvnímu kroku nemáš. Upřímně ani já ne. S lehkým povzdechnutím jsem se k tobě přišoural jak žížala a zavrtal se do tvé náruče. ,,Miluju tě" šeptl jsem a úplně jsem slyšel, jak ti spadl kámen ze srdce. Stiskl jsi mě tak pevně, že jsem málem nemohl dýchat. Ale to nevadilo. Takhle jsme usnuli a ráno jsem dostal ten nejkrásnější polibek za celý svůj život.
Připadám si jako v ráji a vím, že už nikdy nic nebude stejné. Nejsem si jistý, jestli to tak bude navždy, ale právě teď žiji pro jediný okamžik. A to až mě znovu obejmeš a řekneš ,,Miluju tě.."
Komentáře
Přehled komentářů
Hm...
... :) ...
(Yuiko, 26. 8. 2010 23:55)Waa tak moc dík, že jsi ji sem dala :) Jinak díky za komenty ^^
:-)
(Akyra, 26. 8. 2010 23:55)nádherná povídka fakt nádherná autorka zasluhuje pochvalu:)
ﾍ(^∀^*)ﾉ
(Ayumi, 26. 8. 2010 23:53)to je tak strasne sweeeeet (*_*) ..a ja chcem zazit taku dokonalu lovestory =3
************
(sisi/ctenar, 26. 8. 2010 23:52)zvláštní styl psaní, zajímavé zakomponování děje, je to takové neutuchající a přesto by to nemělo býti tak krátké, je to moc pěkné.
...
(Profesor, 26. 8. 2010 23:55)