SONP

„Šlo jen o sex!“

„Nemám chuť tě poslouchat!“

Ticho

„Nazdar.“

Chris seděl ve zkušebně na gauči a brnkal na kytaru. Čekal na Matta, až si vyřeší svůj milostný problém. Nutno dodat, že ne první a rozhodně ne poslední. Bylo až neuvěřitelné kolik idiotů a naprostých šílenců si už Matt pustil do postele. Pustil, pak je opustil, ale oni se nechtěli pustit jeho. Proto tyhle scény byly na denním pořádku. Chris to nechápal, oba patřili do jedné z nejslavnějších skupin dneška Death Magnetic. Oba mohli mít, koho chtěli, ale Matt měl slabost pro šílené fanoušky anebo ještě šílenější slavné muže, no a Chris chtěl zase Matta. Bohužel Matt nechtěl jeho. Vlastně to ani nevěděl, ale stejně by to nevyšlo. Smířil se s tím, že jsou pouze nejlepší přátelé a nic jiného.

„Tak co v pořádku?“ zeptal se ho poté, co Matt vešel do místnosti a stoupl si rovnou za mikrofon.

„Hmmm.“

„Aha takže nic moc. Říkám ti to pořád nezačínej si s fanoušky a naj …“

„Jo já vím, najdi si někoho, kdo tě bude milovat a ty budeš milovat jeho. Bla bla. Můžeme začít?“ Chris to vzdal, stejně to nemělo cenu.

Byl to takový jejich rituál, ač skupinu tvořilo pět členů, oni dva měli to hlavní slovo. Chris hrál na kytaru a skládal hudbu, Matt zpíval a skládal texty. Oba dva byli dobří, ale dohromady byli dokonalí. Jejich řadová alba se prodávala po milionech a bořila řebříčky prodejnosti, písničky a klipy byli na prvních místech snad všech hitparád od USA až po Austrálii. Jejich koncerty byly beznadějně vyprodané měsíce dopředu. Samozřejmě všichni byli důležití, ale bez nich by to nešlo. Mattův úžasný hlas a Chrisovi melodie dodávali Death Magnetic to pravé, neopakovatelné kouzlo, kterým očarovali fanoušky po celém světě. Ostatním to nevadilo, nebo se k tomu nevyjadřovali. Moc dobře věděli, o co jde. Navíc si zvykli na peníze a jistý životní styl, tak nač si ztěžovat, že?.

„Tak můžeme? Chrisi?“

„Jo promiň, tak začínám, jo?“

Jemně přejel prsty po strunách své kytary, a vyvolal tím první tón nové písně. Matt sevřel mikrofon a letmo zkusil přidat jedno slovo, které se podle něj k němu hodilo. Tak to šlo dál a dál až se dostali téměř k celé písničce. Samozřejmě je čekala ještě spousta práce, ale melodie i slova byla v hrubém vyřčena a to byl jejich cíl. Chris se podíval na hodiny.

„A jé je. Skoro jedna hodina, to zas budem zítra vypadat.“ Matt se po hodinách také ohlédl a musel mu dát za pravdu, na druhou stranu je to nepřekvapilo. Když pracovali, nevnímali čas.

Matt se začal oblékat a chtěl jít domů. U dveří se zarazil

„Ty nejdeš?“ zeptal se.

„Ne ještě tu chvíli zůstanu.“ Pohodlně se rozvalil na gauči a zavřel oči.

„Děje se něco?“ Chrisovo chování mu přišlo přinejmenším zvláštní.

„Ne nic, proč?“ Chris otevřel oči a podíval se na něj. Matt se obvykle takhle neptal.

„No vypadáš tak nějak divně. Měl by sis konečně někoho najít!“

Chris se trochu zarazil. Matt se nikdy neptal a už vůbec neradil, většinou to bylo naopak. Matt si všiml jeho výrazu a jeho ústa se roztáhla do úsměvu.

„Ty někoho máš, proto se tak tváříš“

„Koho bych tak měl mít? Mě nikdo nechce!“ povzdechl si trochu melodramaticky, aby odvedl pozornost.

„Prosím tě, si hezký, chytrý, talentovaný, bohatý a slavný. Co by ten dotyčný ještě chtěl? No ne?“

Chris se na něj podíval a zas jednou si uvědomil, proč ho vlastně miluje. Matt byl nepříjemný, občas zlý a necitlivý hlavně ke svým milencům, ale to všechno bylo k cizím lidem. K němu se choval jinak. Matt ho poštuchoval a škádlil, ale vždycky s ním mohl počítat a mohl mu říct to, co nikomu jinému.

„Chce někoho jiného.“

„Pak je to idiot. Nic si z toho nedělej je to debil a není pro tebe dost dobrý! Najdi si někoho jiného a bude to. Můžeš mít, koho chceš.“

„Jo, jenomže já bych chtěl jeho a navíc fanoušci mě nelákají,“ nedokázal si odepřít možnost si rýpnout.

„Neodbíhej od tématu. Mě to takhle vyhovuje, žádné závazky.“

„Ubližuješ ostatním, mají tě rádi.“

„Tak prr, to ne, všichni vědí, že nehledám vážný vztah. Nemiluju je a to jim taky vždycky řeknu. Nemůžu za to, že mají pocit, že mě změní. No ne?“ Chris věděl, že má pravdu. On by to nedokázal, ale…

„Máš pravdu!“

„Děkuju,“ Matt se ušklíbl.

„Tak já jdu. Ahoj zítra.“

Chris jenom zvedl ruku na pozdrav. Zůstal ještě dlouho, přemýšlel, jestli Mattovi někdy dojde o kom to vlastně celé je.

O rok později.

„Grammy za nejlepší album roku získává skupina Death magnetic - album Iluze nenávisti!“

V tu chvíli se strhl obrovský potlesk a chaos. Skupina vyšla na pódium a jeden po druhém poděkovala. Diváci šíleli a tleskali. Byl to úžasný večer – kromě ceny za nejlepší album, získali i cenu za nejlepší píseň a videoklip. Stali se nejúspěšnějším interpretem večera a znovu potvrdili své jedinečné postavení na hudební scéně.

Po oficialitách následoval obrovský večírek na oslavu v Mattově domě, kterého se účastnily snad všechny hvězdy hudebního nebe. Chris takovéhle velké sešlosti neměl moc rád tak se nenápadně vytratil a v klidu si otevřel lahvinku vína. Za chvíli někdo zaťukal na dveře a vešel Matt.

„Máš tu místečko? Tam je to šílené“

„Jasně.“ Matt si sedl vedle něj, vzal mu láhev z ruky a dlouze se napil. Chrisovi došlo, že už má slušně nakoupeno.

„Matte, mám takový dojem, že už máš dost co?“

„Myslíš?“ řekl a usmál se na něj. Chrisovi poskočilo srdce. Měl krásný úsměv, jak rád by ho na něj políbil.

„Chrisi? Hej, kámo?“ Matt do něj trochu strčil a nabídl mu láhev.

„Promiň, trochu jsem se zamyslel.“ Vzal do ruky pití a trochu upil, aby unikl Mattovu pohledu.

Seděli tam dlouho, tak dlouho že vypili, tedy spíš Matt vypil všechny zásoby, co tam měl. Hluboko v ranních hodinách Chris rozhodl, že půjdou spát. Mattovi se nechtělo a Chris věděl, že nemá cenu ho přemlouvat, proto ho chtěl zvednout a dovést do postele. Zapomněl ovšem na to, že má Matt i v opilosti velkou sílu. Než se stačil vzpamatovat, Matt na něm ležel, ruce položené vedle jeho hlavy a díval se mu do očí. Chris přestal dýchat.

„Ty jsi vážně neuvěřitelný, tak slušný, hodný, hezký a milý. Řekl jsem ti, že máš krásný oči? Tak průzračně modrý jsem nikdy neviděl. Mám tě strašně moc rád, víš to viď? Nechápu, jak tě ten tvůj vyvolený nemůže chtít.“ Chris byl dojatý, ale přesto…

„Matte si opilý, slez ze mě!“

„Ani mě nehne! Myslím, že tě políbím.“ A než mohl Chris cokoliv namítnout, přitiskl rty na jeho. Chris ztuhnul, nevěřil, že se to děje. Uvědomoval si, že je opilý, ale nemohl si pomoct, tohle byla šance jak alespoň jednou zažít ten pocit být s Mattem. V jedné vteřině se tedy rozhodl opětovat Mattův polibek. Děj se vůle boží.

Líbali se dlouho, chvíli něžně a pomalu, potom zase drsně a rychleji. Každopádně se jejich polibek stával stále vášnivějším. Bylo jasné, že u polibku dnešní večer neskončí. Matt byl dost opilý na to, aby nedomyslel důsledky a Chris se je prostě rozhodl ignorovat. Tu noc se poprvé milovali.

Chris se probudil jako první a s hrůzou se otočil na Matta. Spal. Díky bohu. Rychle vstal a oblékl se. Nebyl připravený s ním mluvit, jak to mohl dopustit. Sešel dolů a vydechl úlevou, když viděl, že tam nikdo není. Mohl přemýšlet, i když nebylo vlastně o čem. Záleželo na Mattovi, a jak se k tomu postaví. Přepadl ho strach, nechtěl o něj přijít.

Matt se probudil o dost déle, s bolestí hlavy a nejasným pocitem, že se stalo něco vážného. Matně si vzpomínal na to, že po někom vyjel a vyspal se s ním. Čekal, až se dostaví pocit znechucení, ale nic. Místo toho cítil rozechvění a nejasný pocit štěstí. Nedávalo mu to smysl. Bolest ho přemohla, takže si došel pro aspirin a doslova se doplazil do postele. Než usnul, přemýšlel nad tím, s kým že to vlastně spal. Před očima mu běhaly obrazy nahého těla a bůh ví, že měl pocit něčeho známého, ale nedokázal ho zařadit. Usnul, aniž by věděl.

Vstal až k večeru a sešel dolů. Nikde nikdo nebyl. Došel do obýváku a konečně spatřil známou tvář.

„Dobré ráno Chrisi, kde jsou všichni?

„Dobré, jeli už domů. Čekal jsem, až se probudíš,“ neměl na výběr, chtěl si to s ním vyříkat hned. To napětí by dlouho nevydržel.

„Díky jsem v pořádku. Hele, nevíš, s kým jsem včera skončil, nemůžu si vzpomenout. Vím, že to bylo super, ale mám úplný okno,“ řekl a Chrisovi tak naprosto vyrazil dech.

„Ne, nevím“ dostal ze sebe těžce a zhluboka vydechl. Matt si toho všiml.

„Stalo se něco?“

„Ne, už musím jet. Ahoj!“

Chris nevěděl, co čekal, ale tohle ne. Možná to tak bylo lepší. Nechtěl přijít o kamaráda. Matt si nevzpomněl a on zapomene. Snad.

O půl roku později

Ať se Chris snažil sebevíc tak vztah s Mattem nebyl, to co býval. Nebyl schopen dělat jako by nic. Mattovi další avantýry se mu zarývaly do srdce jako střepy. Bohužel to mělo vliv i na jejich muziku. Nebyli schopni navázat na tu úspěšnou spolupráci. Matt nechápal co se děje, byl z Chrise zmatený. Nakonec se Chris rozhodl udělat poslední krok. Rozhodl se odejít ze skupiny a skládat jen pro jiné umělce. Jejich turné Ztracené iluze a sny mělo být jejich posledním společným projektem. Jediným problémem bylo, že to Chris nedokázal ostatním říct sám. Požádal manažera, aby to udělal a čekal na bouři, kterou tím vyvolá.

Ten večer byl doma, a když slyšel někoho klepat na dveře, věděl, kdo to bude. Došel k nim a otevřel je. „Co si sakra myslíš, že děláš?“ vyhrkl na něj Matt vztekle.

„Co myslíš?“

„Nedělej blbýho, nemůžeš náš opustit. To přece nejde, zničíš kapelu.“

„Obejdete se beze mě, p..“

„Neobejdeme, tvoje hudba je pro skupinu jako vzduch, nemůžeš nás v tom nechat. Nemůžeme bez tebe dýchat.“

„Odcházím“

„Ale proč? Nemůž…“

„Můžu a udělám!“¨

„Podívej...“

„Na nic se dívat nemusím. Je to moje rozhodnutí. Končím, mám toho dost. Už mě to nebaví a ty…“

„Co já?“ Matt byl zmatený, takový postoj nečekal.

„Nic. Už je to jedno.“ Otočil se a zabouchl. Nechal stát Matta přede dveřmi a přemýšlet o tom co znamená a ty…

Chris potlačoval slzy, pořád jen skupina, tvoje hudba, žádné ty nebo mě budeš chybět. Matt ho jen utvrdil v tom, že neměl na výběr.

Matt dojel do zkušebny a ničemu nerozuměl, vůbec nechápal, co se stalo. Z rozjímání ho vyrušil jejich manažer Tim Burton.

„Tak co? Mluvil si s ním?“

„Jo.“ a dál to nerozváděl.

„A?“ chtěl vědět Tim.

„A nic!“

„To jsem čekal. I když jestli má někdo šanci ho přesvědčit tak ty.“

„Jak to zase myslíš?“ Matt si připadal jak Alenka v říši divů.

„Ty si vážně blbec, máš tolik chlapů kolem sebe, kteří tě chtějí jen ždímat, a toho jediného důležitého si nevšimneš.“

„Nerozumím ti!“

„To mě nepřekvapuje, kdyby jo, tak by Chris v životě nemohl odejít.“ Matt na něj v šoku zíral, to nemohl myslet vážně.

„To není možné. Chris mě má rád? Takhle? To je blbost!“ to nemohla být pravda.

„Má rád? Ha, spíš miluje, zbožňuje atd. Přemýšlej o tom a něco udělej! Pak už možná bude pozdě.“ Otočil se a odešel.

Matt už ho ale nevnímal a jen zíral na dveře, kterými odešel a nikdy nebyl zmatenější. Chris ho nemohl milovat, to nešlo. Vždyť byli nejlepší kamarádi, jasně měl ho rád, ale to bylo všechno. Ztěžka si sedl do křesla a zadíval se na obraz moře, který ho obvykle uklidňoval. Najednou se mu udělalo zle od žaludku, modrá barva moře, tu noc po předávání Grammy, ty krásné modré oči – Chrisovi oči. Prudce si stoupl, panebože jak mohl zapomenout, ten muž s kterým spal, to byl Chris. Ne spal, miloval, musel se v duchu opravit. Bylo to úplně něco jiného než sex s těmi ostatními. Byl vážně idiot. Jenomže co má teď dělat?

Popadl telefon, ale dovolal se jen do hlasové schránky. Rozhodl se tedy, že pojede k němu domů. Cestou se mu honily hlavou různé myšlenky, které ať chtěl nebo ne začaly dávat smysl. Jak to že ho to nenapadlo dřív? Všechny ty jeho řeči na jeho milence, proč ho nenapadlo, že je to žárlivost. Taky ta jeho ochota mu vždycky pomoct, pokaždé stál na jeho straně a ta chemie při skládání hudby. Nikdy ho nenapadlo, že to Chris dělá z jiných důvodů než z přátelství. Panebože, ale on s ním spal. Teď už určitě nejsou jen přátelé a možná už nikdy nebudou. Každopádně Matt nebyl zbabělec, byl rozhodnutý to rozlousknout za každou cenu. Ta noc si to určitě zasloužila. Chris si to zasloužil.

„Chrisi otevři. Chci s tebou mluvit! Hned“

„Co je?“ jen co otevřel dveře, Matt věděl, co má dělat. Doslova se na něj vrhl a vášnivě ho políbil.

Jen co se od sebe odtrhli. Chris se na něj nevěřícně díval.

„No nekoukej tak. Myslel sis, že ti to projde. Měl si mi to říct, že si to byl ty. Ani nevíš, jak často jsem na tu noc myslel. Měl si mi to říct.“

„Aby ses smál, nebo se zhrozil, nebo co já vím, aby si mě odkopnul jako ty ostatní? Nechtěl jsem tě ztratit jako kamaráda.“

„A že to k něčemu bylo, co?“ řekl sarkasticky, ale než mohl Chris něco říct, pokračoval

„Podívej se Chrisi, já nevím, jak to dopadne, ale každopádně bych to chtěl zkusit. Ta noc byla úžasná a tebe mám hodně rád. Co myslíš?“

„Já nevím.“

„Ale no tak! Přece máme rádi riziko, ne?“ Znovu se k němu přitiskl a zašeptal, „Vím, že to chceš, tak se tomu nebraň.“

Nebránil. Nemohl. Jen tak, tak, že doklopýtali do postele.

O dva měsíce později.

Byli spolu dva měsíce a bylo to super. Jediné co Mattovi vadilo, bylo to, že mu Chris nevěřil. Vnímal to každou buňkou těla, ta jeho nedůvěra jím prostupovala čím dál tím víc. Nedokázal ho přesvědčit o tom, že ho má rád tak jako on jeho. Matt měl chuť mlátit hlavou do zdi za to, jaký byl hlupák a promeškal tolik let, které mohl strávit po Chrisově boku. Ty dva měsíce pro něj byli jako sen. Nebylo pochyb, že se do Chrise zamiloval, nebo ho možná miloval už dlouho, to je jedno. Teď měl jedinou starost jak konečně, a definitivně přesvědčit Chrise o svých citech. Pak ho napadla jedna věc a po menší poradě se rozhodl to uskutečnit. Jenom si musel počkat na tu pravou chvíli.

Bylo to v New Yorku, před skoro 60-ti tisícovým davem, těch nejskalnějších fanoušků, které měli. Blížil se konec a fanoušci šíleli. Po poslední písničce se ostatní ukláněli, snažili se rozloučit a odejít. Matt se ale vrátil k mikrofonu, nedbaje udivených pohledů skupiny i štábu.

„Mohl bych vás poprosit o chvíli klidu? Ok, díky!“

„Chtěl bych vám poděkovat za to, že jste přišli.“

Silný potlesk.

„Rád bych něco oznámil a tahle příležitost mi přijde jako ta pravá. Mám nového přítele.“

Ještě silnější potlesk.

„Oh, děkuji, že máte takovou radost.“ Dav propukl v hlasitý smích. Matt se po očku podíval po Chrisovi a všiml si, jak bledne. Bylo to ještě lepší, než si myslel. „Jsme spolu skoro dva měsíce a představte si, že mi nevěří, že ho miluju. Už nevím, jak ho mám přesvědčit, tak jsem se rozhodl zkusit to udělat takhle veřejně“.

Otočil se na Chrise a natáhl ruku. „Chrisi mohl by si sem jít, prosím.“ Fanoušci šokovaně koukali na pódium, ale když Chris vešel, začali tleskat a křičet. Chris k němu došel a přidušeně řekl: „Co to děláš?“

„Dokazuju ti, že tě miluju“

„To přece nemusíš“

„Ale jo“ řekl a pokračoval

„Takže dámy a pánové, tohle je můj přítel, vím, že ho všichni znáte.“

Obrovský potlesk.

Otočil se ke Chrisovi, podíval se mu přímo do očí a do mikrofonu řekl: „Miluju tě. Jsi můj nejlepší přítel, milenec a životní láska. Je mi moc líto, že mi trvalo tak dlouho, než jsem na to přišel.“

Chris nevěděl, co má říct, tak raději neřekl nic. Přitáhl si ho k sobě a vášnivě políbil. Líbali se přímo na pódiu a všichni fanoušci, štáb i kapela zuřivě tleskali a pískali. Jediný manažer už přemýšlel jak toho využít. Možná film? Kdo ví.