SONP

Povzdychnu si. Další škola. Kolikátá to je? Tolikrát jsme se stěhovali, že si to ani nepamatuji. U páté jsem, myslím, přestal počítat. Ale stejnak, všude je to stejné, jen doufám, že tu bude fotbalový tým. V minulém městě žádný nebyl a tam jsem se málem unudil k smrti. Pomaličku se rozhoupu a jdu k budově, která se pyšní nápisem Střední škola - Grünwald. Už z toho názvu města mi bylo blbě. Zelený les, koho při všech čertech napadne pojmenovat město Zelený les? Uprostřed cesty se ale zarazím. Přece tam nemůžu jít jako hromádka neštěstí. Nemám tady sice žádné kamarády, ale díky fotbalu si je určitě najdu. Nahodím úsměv a znovu se vydám ke škole.

„Gabi probuď se,”zacloumá červenovlasý kluk Gabrielovým ramenem.

„Nech mě spát,”zamumlá v odpověď.

„Dobře,“ odvětí, „ale jde ředitel,” dodá trochu zlomyslně. Tato slova zapůsobí na černovlasého Gabriela jako mávnutí kouzelného proutku, a tak v mžiku stojí na svém místě na konci třídy a neválí se u svého kamaráda Martina na lavici. A doopravdy, po chvíli vejde do třídy ředitel a za sebou vede asi nového spolužáka, který pod paží nese fotbalový míč.

„Dobrý den, pane řediteli.”ozve se třídou, která se na jeho pokývnutí posadí.

„Jak jste si zcela určitě všimli vedu vám nového spolužáka,” poukáže ředitel na mladíka vedle sebe. „To je Kryštof.” Gabriel v mžiku zapomene na ředitele a začne si spolužáka prohlížet. Je vysoký. Blond, rozcuchaný, modrooký, usměvavý, s náušnicí v uchu, míčem pod paží a vypracovanou postavou. „Ano, tak po něm holky půjdou,” usoudí po chvilce a tak tak zaregistruje, že na něho začal strejda ředitel mluvit.

„Gabi, jsi mezi náma?”zeptá se ho s úsměvem.„Jo jo furt pane ředitel.”odpoví.

„Mám ti vyřídit od Paň Mámy, že po škole máš dojít pro Ricky,”usměje se na něho strejda ředitel.

„Provedu, pane!” ukončí jejich rozhovor Gabi, Po celou dobu rozhovoru zachovává kamennou tvář, jinou ani nezná. Bez úsměvu a bez výrazu, ta je jeho. Ředitel ještě něco řekne vyučujícímu a pak odejde. Jejich nový spolužák se zatím rozhlídne po volné lavici, až nakonec zamíří přímo ke Gabrielovi. Posadí se, podívá se na něho a usměje se. Gabi pohled opětuje, ale úsměv ne, jeho tvář zůstává bez výrazu. Kryštof asi pochopí, a tak ho nechá na pokoji. Oba mlčky přetrpí hodinu, když zazvoní, Gabriel zmizí ve dveřích na chodbu a taky moc dobře věděl proč. Kolem Kryštofa se hned shromáždí dav dychtivých holek a zvědavých kluků. Tak to pokračuje celý den, až nakonec zazvoní a on jde vyzvednout Ricky do školky.

„No tak bráško,” škemrá malá Ricky v parku a zkouší na něho svůj psí kukuč.

„Ricky! No dobře, ale to je naposled. Tak mi tu kouli přihraj,” usměje se poraženě Gabriel a odhodí svůj batoh na lavičku. Pak přijme hozený balón hrudí.

„Tak se zase setkáváme Jacku,”zamumlá směrem k míči a zcela se ponoří do předvádění svého umění.

Kryštof jde směrem k svému novému domovu a píská si svou oblíbenou písničku. Svůj balón má bezpečně schovaný v batohu a v duchu si oddechl že se konečně vyprostil z toho zvědavého hloučku ve škole. Jde parkem, když v tom něco upoutá jeho pohled. Rychle se schová za strom a tiše pozoruje svého spolužáka Gabriela jak předvádí nečekané kousky s balónem. A jakoby to nestačilo zjistí ještě, že se usmívá, což ho vyvede z míry ještě víc. Po dni v jeho společnosti si myslel, že ta skála, co vedle něho sedí, není schopna jakéhokoli citu, ale teď ho vidí jak se usmívá a hraje fotbal jako by nic jiného v životě nedělal. Opatrně vykukuje zpoza stromu a dívá se na něho. ‘Je kouzelný.’povzdechne si v duchu a pokračuje směrem domů. Dneska dostal po škole nabídku jestli se neujme jejich fotbalového týmu, k tomu mu asi pomohl fakt, že jeho poslední škola byla sportovní gymnázium. Je na to družstvo docela zvědavý. Dneska večer ho čeká první trénink, a tak je zvědavý jak na tom to družstvo je. Dojde domů, nají se, převleče a vyráží ke škole na hřiště. Tam už na něho čekají ostatní s týmu.

„Ahoj Kryštofe,”pozdraví ho Martin.

„Ahoj Martine a ahoj všichni,”usměje se na ně a z hloučku se ozve sborové zamručení.

„Tak se dáme do toho ne?” řekne a všechny popožene na plac.

„Já to vzdávám, tomuhle týmu pomůže tak zázrak,” zdrceně si stěžuje Kryštof po tréninku Martinovi, který jako jediný zůstal a pomáhal mu uklízet míče.

„No tak, alespoň to zkus,” přemlouvá ho.

„To by chtělo týmového hráče. Desítku, hráče hned za prostředníkem, liberta,” básní Kryštof. “A to sakramenstky dobrého.”

„Jo takového jsme měli. Byl libertem a útočníkem v jednom,” povzdechne si Martin.

„Jo?! To mi nemůžeš říct hned? A kde je?!”seřve ho hned Kryštof.

„Kde by byl? Gabi prostě přestal hrát.”vysvětlí mu Martin.

„Gabi byl liberto? Jo to by vysvětlovalo proč tak dobře zachází s míčem,”zamyslí se Kryštof.

„Tys ho viděl hrát?”zeptá se nevěřícně Martin.

„Ne jen předvádět nějaké kousky,”zamumlá Kryštof.

„Jo aha no, kousky umí taky, ale jeho hře se nic nevyrovná. Neptej se proč přestal, já ti to nepovím,“ osvětlí mu Martin a při tom schovává poslední míč. „Jo mám pro tebe špatnou správu, už příští týden začíná turnaj škol ve fotbale, kterého se musíme jako každý rok zúčastnit.”

„Sakra, myslíš že ho překecáme ať se vrátí?”zeptá se s nadějí.

„Pochybuju,”odpoví mu Martin.

„Ahoj Ricky. Je Gabi doma?”zeptá se ve dveřích Kryštof.

„Jo je ale pochybuju še smenil nároz.”zašišlá Ricky a pustí ho dál do domu. Kryštof na nic jiného nečeká a vydá se směrem k Gabiho pokoji, do kterého bez zaváhání vejde.

„Co ty tu zas děláš? Názor jsem nezměnil nezačnu hrát!”ozve se naštvaně Gabi, celý týden ho Kryštof přemlouvá, ať se k nim přidá, a upustí ručník, kterým se doposud sušil.

„Sluší ti to,” podotkne Kryštof a zcela ignoruje otázku. Tiše za sebou zavře dveře.

„Vždyť nemám nic na sobě!”zavrčí na něho.

„No právě,”usměje se Kryštof, přejde k němu a jemně ho políbí. „Vážně sis to nerozmyslel?”

„Ne nerozmyslel.” Gabriel mírně zčervená, když mu Kryštof přejede rukou po pozadí a jemně ho štípne a on zjistí, že mu začíná tvrdnout.

„Škoda, zítra máme první zápas v turnaji. Přijď se alespoň podívat.” Naposledy ho políbí ho a zmizí. Gabi si povzdechne, kdyby jen přemlouvání na fotbal, ale ty polibky a pohlazení, proti kterým ze začátku protestoval, až nakonec zjistil, že to nepomůže, nemohl odolávat a tak se do něho prostě zakoukal.

„…A to znamená další bod pro hosty. Je to teď 6:0 pro tým ze sant Peterské střední, pro náš tým to vypadá bledě …” hlásá komentátor rozhlasem na hřišti Grünwaldské střední školy. Kryštof se zastaví dole na hřišti a rozhlédne se po tribuně. „Ne on nepřijde, takže jsme pěkně v prdeli,”smutně si povzdechne a znovu se začne věnovat hře, ani si nevšimne postavy, která se pomalu vplíží na kraj tribuny. Za chvíli odpíská rozhodčí poločas a všichni se vydají k lavičce se napít a poradit se.

„Jsme nahraní, proč to rovnou nevzdát?”zeptá se někdo z týmu.

„Protože když se vzdáme, tak nás rozpustí,”odpoví dotyčnému Martin.

„Jo, ale bylo by to tak špatné? Stejnak jsme hrozní a nikam to nedotáhneme,” přidá se pochmurně další.

„Jak tak vidím tak přece jen potřebujete mou pomoct,”ozve se nad nimi a z tribuny k nim seskočí Gabriel.

„Gabi!”ozve se sborový výkřik a Gabriel je vtažen do týmového obětí.

„Takže nám pomůžeš?”optá se šťastně Martin.

„Jen pro tentokrát, máte ještě můj dres?”odpoví mu.

„Jo v šatně. Tvá skříňka zůstala nedotčená,”dostane se mu ihned odpovědi s dalším šťastným úsměvem. Kryštof vše pozoroval z povzdálí a usmíval se. Byl rád, že se k nim přidal, ale pochyboval, že bude tak dobrý a pomůže jim dohnat rozdíl 6 bodů a pomoci jim k vítězství. Se smíšenými pocity sledoval, jak se šel do šatny převléct a na šťastné nadějné výrazy ostatních hráčů týmu, kterými ho sledovaly. Se zapísknutím Gabriel vyběhl z šatny.

„No tak co tu ještě stojíte. Jdeme to vyhrát!”zařve na ně a ihned běží na své stanovisko na hřišti.

„Až budeš rozehrávat, nepřihrávej mi míč, pošli ho dozadu na Gabiho,”objeví se u něho zničehonic Martin a on jen nechápavě přikývne. S dalším zapísknutím stojí již všichni na své místě a hra může začít. Kryštof začne hru přihrávkou dozadu na Gabiho a ten než se dokáže Kryštof znovu zorientovat se kolem něho prořítí. S triky a otáčkami se dostane k brance protivníka, přihraje míč Martinovi, co se tam najednou objevil, a společně dávají první gól pro jejich tým.

„To je náš Gabriel, lidi, on se nám vrátil!”ozval se za ním křik plný smíchu a zbytek týmu si začal hvízdat písničku We are the champions, což vyvolalo úsměv i na Kryštofově tváři. Hra najednou sebrala úplně opačný spád, dávali jeden gól za druhým.

„Ano, je to neuvěřitelné,”hlásí komentátor. „Tým z Grünwaldské střední dohnal sant Peterský tým a skóre je 6:6. Do konce hry zbývají pouhé dvě minuty. Míč má v držení peterský útočním Tim Braun, ale ten je mu sebrán obráncem Grünwaldu, ten míč přihrává jejich libertemu, je však pozdě ten již nestihne přihrát dál jejich útočníku. Ale co to dělá? Liberte Gabriel provedl fallrückzieher. To už jsem dlouho neviděl. A míč letí a ano je to gól, právě včas rozhodčí píská, ale co se to tam děje. Gabriel nedokončil otočku ve vzduchu a padá hlavou k zemi …” Gabriel zavírá oči v očekávání nárazu, ale ten nepřijde. Pomaličku otevře oči a uvidí nad sebou známou tvář Kryštofa.

„Přece když tě konečně najdu tak tě nenechám spadnout?”usměje se na něho a políbí ho. Gabriel ten polibek prohloubí a odtrhne se od něho až když slyší pískání jejich týmů, to už se hřiště a tribuna skoro vylidnily.

„Co tady ještě pohledáváte? To chcete domácí úkoly?”zařve na ně Kryštof a všichni na něho zděšeně hledí.

„To zas není tak špatný nápad,” usměje se Gabriel. „Každý si dojde pro balón a celý další ho bude všude brát sebou. Do školy, auto, na nákupy, do vany, prostě všude. Stane se pro vás vaším nejlepším přítelem. Budete si s ním mluvit atd. Klidně ho pojmenujte, můj se jmenuje Jack. Jen tak s ním splynete a dokážete na hřišti vše a teď už padejte.” S brbláním si všichni dojdou pro balón a odejdou domů.

„A co budeme dělat my?”zeptá se nevině Kryštof s balónem v ruce.

„Půjdem k nám a dáme si společnou koupel,” usměje se Gabriel, rozverně se o něho otře a ruku v ruce se společně vydají domů.